Zvuk, který nestárne: Práce s archivními zvuky v podcastovém světě
Archivní zvuky jsou bránou do minulosti. Na workshopu Prix Bohemia Radio ukázaly rešeršistka Tereza Velebilová a archivářka Petra Tanclová z Českého Rozhlasu, jak staré nahrávky ožívají v moderních podcastech a reportážích. Díky digitalizaci, trpělivému popisu a rychlé práci s obrovským množstvím dat.
Archivářka Petra Tanclová popsala každodenní rutinu: digitalizace, popis a ukládání. Od gramodesek a pásek po dnešní digitální záznamy vše končí v informačním systému s metadaty a klíčovými slovy, bez kterých je i cenný zvuk prakticky nedohledatelný.
Cílem je nejen uchovat, ale i zpřístupnit – badatelům, redakcím i veřejnosti.
Rešerše pro vysílání: rychlost i přesnost
Rešeršisté, jako Tereza Velebilová, jsou první tzv. na drátě, když přijde požadavek z redakce. Vedle běžných výročí nebo sportu řeší i situace kategorie „Hoří“, kdy je potřeba dodat zvuk během minut. Pomáhají si předpřipravenými zvukovými balíčky k opakujícím se datům, u novějších záznamů procházejí i hodinové stopáže.
Pro zpravodajské podcasty (například Vinohradská 12) slouží archivní zvuk jako důkaz výroku, či k navození atmosféry.
Vždy se řeší kvalita nahrávky: Technické vady se citlivě redukují, ale nesmí dojít k tomu, aby nahrávka ztratila původní charakter. Když je degradace přílišná, raději se sáhne po jiné ukázce.
Limity archivních zvuků
Ne vše se dochovalo – něco se v minulosti přemazalo, jindy existuje jen scénář bez zvuku. Přiznat mezeru je součástí profese. Tady se potkává řemeslo archivářů (péče o fondy, popis, kvalita) s řemeslem rešeršistů (hledání, kontext, rychlé doručování).
Workshop ukázal, že archiv není jen skladiště historických nahrávek, ale živý zdroj inspirace. Díky rešeršistům a archivářům dostávají zapomenuté hlasy nový prostor – a nové posluchače.
Autor je členem studentské redakce webu Prix Bohemia Radio.
