Co musí zvládnout správný moderátor rozhlasu? Dětští posluchači se dozvěděli, jak se (ne)dělá rádio

Je čtvrtek, 9 hodin 17 minut a na jevišti v Pevnosti poznání usedá k mikrofonu Jiří Kohout a vyhlíží svého spolumoderátora Petra Ševčíka. Ten přichází záhy se sluchátky na uších. Chtěl by povědět svému kolegovi něco o tom úžasném hitu, který právě poslouchá, ale na to teď není čas. „Ticho, prosím! 3 – 2 – 1...“ V pozadí se rozsvítí červené světlo s nápisem On-air. Právě začíná živé vysílaní pořadu ReStart Radia Junior. Jirka a Petr se střídají v hlášení nejnovějších zpráv, všechno funguje, jak má. Nebo ne? Najednou se ozve jeden dlouhý tón. Něco se porouchalo, technika selhala a vysílá se… TICHO. To nejhorší, co se může v rozhlase stát…

Laudonův sál plný žáků 3. až 5. tříd základních škol napjatě čeká, co se bude dít dál. Jirka Kohout se nakonec obrací s otázkou na děti: „Co by se teď asi stalo, kdyby se tohle v rádiu doopravdy stalo?“ „Dostali byste padáka," hbitě následuje z řad malých diváků odpověď. A nedalo by se to přece zachránit? Po několika beznadějných ne přichází od jedné z holčiček dobrý nápad: „Mohli byste si pomoct bez přístrojů!" A tak začíná záchrana vysílaní.

Správný posluchač rádia si musí procvičit uši, moderátor se zase musí rozmluvit

Pro poslouchání rozhlasu je nejdůležitějším smyslem sluch. Proto si ho procvičujeme v soutěži s tajemným zvukem, jež je běžnou součástí živého vysílání Rádia Junior. Děti se nadšeně hlásí a hádají, kdo nebo co by asi mohlo vytvářet ten či onen zvuk. Sálem se postupně rozeznívá popelářské auto, ping-pong, vrtulník nebo záhadného zvířete. Díky pozornému poslouchání je po mnohých tipech odhalen i autor posledního zvuku - medvídek mýval.

Posluchačské schopnosti jsme si procvičili. Co musí ale umět správný moderátor v rádiu? Základem je pořádně se rozmluvit. Nikdy mu nesmí dojít dech a vždy musí mít co říct a neztratit myšlenku. Postupně se nám na pódiu střídají malí dobrovolníci. Odříkávají jazykolamy, mluví bez přestávky na dané téma nebo se snaží bez nadechnutí udržet tón.

Představení se pomalu chýlí ke svému závěru, ale v žádném pořádném rádiovém vysílaní nesmí chybět hudba a písničky. Z publika se v tu ránu stává orchestr. Pomocí boomwhackers (unikátní úderný nástroj, který je laděn na určité tóny), dupaní a luskání se za zpěvu Petra Ševčíka loučíme melodii písně The lion sleeps tonight.

Bylo úžasné sledovat, jak se opravdu všichni zapojili. I když během představení bylo chvílemi výzvou udržet děti, aby se nepřekřikovaly a nevrhly se všechny najednou na pódium, oba moderátoři se chopili tohoto úkolu bravurně. A jak představení vnímá moderátor Jiří Kohout? „Je to skvělý! Má to náboj, má to energii a děti jsou skvělé, spolupracují a pomáhají nám. Když jste ve studiu, tak si říkáte, co chcete, ale tady máte hned zpětnou vazbu.“

Děti pomalu odcházejí. Mimo zážitku z představení a vysoutěžených cen si mnohé z nich odnášejí i novou důležitou informaci – existuje rozhlasová stanice, která je určená přímo pro ně. Navíc už ví, že rozhlas nemusí být vůbec nuda a neposlouchají ho jen babičky a dědečkové. Přesvědčte se o tom sami a nalaďte si Rádio Junior i vy!

Autorka je členkou studentské redakce Prix Bohemia Radio.