Jiří Anderle

Vystudoval Vyšší školu uměleckého průmyslu a Akademii výtvarných umění. V šedesátých letech poznal aktuální tendence výtvarného umění v celém světě díky svému angažmá v Černém divadle Jiřího Srnce. V letech 1969–1973 působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové jako asistent Jiřího Trnky. Kvůli nesouhlasu s narůstajícím politickým tlakem odešel do svobodného povolání.

Jeho grafiky a obrazy mají ve svých sbírkách světová muzea a galerie včetně Metropolitního muzea v New Yorku nebo Centre Georges Pompidou v Paříži. Mezi stovkami výstav po celém světě je nutno připomenout instalaci jeho cyklu Iluze a realita v centrálním pavilonu nejprestižnější přehlídky výtvarného umění, benátského Bienále. Své dílo spolu s unikátní sbírkou afrického umění vystavoval víc než deset let v pražské Pelléově vile.

Obavy a chmurné vize na mnoha obrazech Jiřího Anderleho mají svůj protipól v hledání krásy a harmonie. Takové jsou jeho slavné grafické portréty vytvářené renesančními technikami a takový je i jeho rozhlasový cyklus Láska za lásku, vzpomínky na to, co přinesl život, zejména na lidi, kteří autora nějakým způsobem formovali. Začal se vysílat 1. května 1997 u příležitosti 75. výročí Českého rozhlasu a Jiří Anderle věnoval stovky jeho dílů Českému rozhlasu bez nároku na honorář jako poděkování za to, co od něj po celý život dostával jako milovník hudby a krásného slova. Z inspirace některými motivy cyklu vznikly mimořádně úspěšné knihy Láska za lásku, Zlatý věk nebo Na Hradčanech a řada CD.

Jiří Anderle získal desítky ocenění na mezinárodních přehlídkách výtvarné tvorby.  V roce 2006 převzal medaili Za zásluhy a v roce 2023 mu arcibiskup pražský předal Záslužný kříž rytířského řádu božího hrobu jeruzalemského.

Láska za lásku je fenomén, který stále žije na rozhlasových vlnách, na cédéčkách, v knižních zpracováních. Patří právem do zlatého fondu Českého rozhlasu.