Druhý poslechový den přinesl dvě zásadní otázky týkající se podstaty formátu reportáže
Časově limitující prostor veřejnoprávních médií a samotná definice žánru reportáže. Tato dvě témata dnes opakovaně rezonovala v řadách odborné poroty.
V rámci druhého poslechového dne věnovaného reportáži se posluchačům představilo celkem čtrnáct děl. Téměř v polovině z nich převládla témata týkající se ruské agrese na Ukrajině, kdežto zbylá díla byla obsahově různorodá. Z londýnského pohřbu královny Alžběty II. se posluchači dostali až do prostředí brněnského Sokola. Napříč reakcemi mezinárodní odborné poroty k jednotlivým dílům však zaznívaly opakující se komentáře.
„Mluvte se svými editory!“ pronesl apelativně jeden z členů poroty Jeremy Bransten směrem k autorům, a to zejména těm pracujícím pro veřejnoprávní média. Těch se totiž časové restrikce úzce týkají. V tomto případě šlo o reakci směřující k Petru Kubátovi, reportérovi Českého rozhlasu a autorovi reportáže zabývající se soudní rehabilitací komunistickým režimem poškozené rodiny. Bransten ve svém komentáři reagoval na opakující se problém boje s nedostatkem času, jemuž často reportéři musejí čelit. Značné krácení formátu se propisuje do možností jeho obsahu tím, že odpadá prostor na zdůraznění určitých motivů či rozvinutí nastolených témat.
Bransten na to poukazuje na příkladě výše zmíněné reportáže, kdy se dozvídáme životní příběh protagonistky a její rodiny. Nebyl ale prostor téma rozvést hlouběji. Sám Petr Kubát přiznává, že chtěl reflektovat i komplikované vztahy rodiny s lidmi ze sousedství, kteří kdysi svědčili u soudu proti ní. Nezbyl však čas.
S podobnými reakcemi dalších členů odborné poroty, jimiž byli i David Vaughan a Jolyon Naegele, se potýkala i reportáž Mámou potmě, jejíž autorkou je taktéž reportérka Českého rozhlasu Veronika Hlaváčová. Z jejích úst později zaznělo vysvětlení. Dílo působí fragmentárně zejména kvůli jeho vytrženosti z kontextu navazujících reportáží. Ve stejné situaci se ocitla i díla z ukrajinské produkce autorů Taras Ibrahimova, Khrystyna Havryliuk, jež byla uváděna spolu s dalšími reportážemi z míst ukrajinských bojů v rámci denního vysílání.
Nejsou to jen časové aspekty, které automaticky vyvolávají dotazy týkající se samotné podstaty reportážního formátu. Co dělá reportáž reportáží? Je to její stopáž? Je to přítomnost reportérů na místě dění? Kde je hranice mezi reportáží a dokumentem? Na podobné otázky je po dnešním poslechovém dni těžké nalézt jednoznačnou odpověď.
Mezi soutěžními díly lze samozřejmě nalézt ta, která splňují kritéria reportážního formátu plně. Takovým příkladem může být Útok na Slovjansk, v němž se autor Martin Dorazín nachází přímo v místě válečného konfliktu. Posluchači slyší padající rakety i emotivní křik vyděšené ženy, jenž je autorem okamžitě zasazen do kontextu situace. Reportér zde skrze rozhlasové médium zprostředkovává posluchači autentický zážitek.
Přístupy k pojetí reportážního formátu se však napříč soutěžní tvorbou liší, a to zejména v rámci německé produkce. Jako příklad může posloužit dílo Daniely Prugger Tancem proti válce, v níž se část hlavního popisu události odehrává v nahrávacím studiu. Jde o aspekt často kritizovaný všemi členy odborné komise, avšak hojně se vyskytující. „Jde o jakousi snahu o profesionalitu, uhlazenost. Snahu typickou pro německé prostředí. Často se tak bohužel děje na úkor autenticity sdělení,“ říká Marianne Allweiss, členka odborné poroty a rozhlasová zpravodajka v Praze pro německou celostátní rozhlasovou stanici Deutschlandradio a ARD.
Přistoupí-li tvůrci, zejména pak editoři, na výzvy odborné poroty a budou své reportáže natáčet v časově méně omezených měřítcích a budou-li reportáže nahrávány ze studií, nikoliv výhradně z míst dění, co je bude odlišovat od dokumentárního žánru? Je na vině opravdu systém veřejnoprávních médií, jenž neumožňuje z produkčního hlediska delší stopáž, nebo zde narážíme na samotné limity formátu reportáže? Není to tak, že pokud chceme hlubší vhled do daného tématu a rozvinutí všech naznačených motivů, musíme sáhnout po žánru dokumentu?
Autorka článku je členkou studentské redakce Prix Bohemia Radio.
