Jakmile článek působí na emoce a vyvolává strach, zpozorněte! Říká Jana Magdoňová z projektu Ověřovna
V úterý odpoledne redaktoři iROZHLASU představili návštěvníkům projekt Ověřovna, který boří mýty a dezinformace. V rozhovoru prozradili, s jakými hoaxy se setkávají.
V rámci třicátého devátého ročníku Prix Bohemia Radio Jana Magdoňová, Tomáš Pika a šéfredaktor serveru iROZHLAS Martin Samek představili návštěvníkům projekt Ověřovna. Autoři projektu v něm boří mýty a dezinformace, které se šíří naší společností. Spolupracují s odborníky, autoritami a podávají ověřená fakta, kterými nepravdy vyvracejí. Sami autoři projektu tvrdí, že nepravdivá sdělení ověřují a vyvracejí pro lidi, kteří si jsou informacemi nejistí. Naopak se nesnaží bořit dezinformace těm, kteří jim bezmezně věří.
První část prezentace se týkala umělé inteligence. Novináři představili několik obrázků vytvořených umělou inteligencí, které kolovaly internetem. Následoval interaktivní kvíz, během kterého publikum hádalo, zda jsou prezentované obrázky výtvorem AI, nebo živého fotografa. Od té chvíle byli návštěvníci zapojeni do celé prezentace a sálem se nesla příjemná atmosféra. První blok věnovaný této problematice ukázal, v čem má umělá inteligence ještě nedostatky a jakým způsobem by s ní novináři měli nakládat.
Trojice představila i další projekty, kterými se v rámci Ověřovny zabývají. Jedním z nich byla Prezidentská ověřovna, která spočívala ve faktické kontrole výroků v rámci prezidentské debaty. Následně vyvraceli hojné dezinformace, které se kolem prezidentských finalistů šířily.
Ačkoli se Ověřovna zabývá převážně ověřováním informací, snaží se i o jiné projekty. Příkladem je Ověřovna na vlastní kůži, při které tvůrci vedli dvoudenní workshop se seniory. Učili je, jak dezinformace podrobit ověřování a následně spolu s nimi vytvořili několik článků.
Redakce iROZHLASU se také zabývá otázkou, jak česká společnost nakládá s dezinformacemi. Na toto konto vznikl projekt Společnost nedůvěry, který mapoval fungovaní konspirací a dezinformací v naší zemi. Z nasbíraných dat vyplynulo, že čtyřicet procent české populace je náchylných k dezinformacím, nebo jim přímo věří.
Na bližší informace o projektu Ověřovna jsme se zeptali Jany Magdoňové
Jak vznikl projekt Ověřovna? Kdo s tím přišel?
Vznikla před parlamentními volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021. Přišla jsem s tím já a to společně s mým tehdejším šéfem Martinem Samkem. Říkali jsme si, že když je takováto velká akce, jako jsou volby nebo válka, aktivita dezinformátorů brutálně vzroste. Před volbami do Poslanecké sněmovny jsme viděli, že dezinformací bude hodně. My jakožto rozhlas bychom s tím měli něco dělat.
Jak náročné je ověřovat zprávy, které vám lidé posílají?
Záleží, co je to za zprávu. Pro mě jsou na ověřování velmi náročná videa, protože jsou dlouhá. Některé mají až hodinu a půl. Strávit tolik času u sledování a poté u ověřování je opravdu hodně náročné. Těžké je to v tom, že abyste měla správnou funkční dezinformaci, je z osmdesáti procent pravdivá a z dvaceti procent buď nesmysl, nebo jen jiný kontext. Proto je někdy náročné vysvětlit, co je na té informaci špatně a proč je to dezinformace. Striktně se vyhýbáme názorovým věcem. Názory nejsou dezinformace. Dalším problémem jsou věci, které jsou mimo Českou republiku, kdy je těžké spojit se s příslušnými institucemi.
Během přednášky jste zmínili i projekt Společnost nedůvěry, kde jste se zabývali otázkou, jaké konspirační teorie nejvíce deformují naši českou společnost. Zjistili jste nějakou zajímavost?
Například to, že ruským dezinformacím v Česku zrovna moc pšenka nekvete. Jedná se pouze o tři procenta lidí, kteří těmto dezinformacím věří. Z výsledků nám také vyšlo, že velkými tématy, která deformují společnost, jsou migrace a covid.
Máte nějakou nejoblíbenější/nejbizarnější konspirační teorii či dezinformaci, se kterou jste se setkala?
Naposledy jsem ověřovala informaci o tom, že Světová zdravotnická organizace (WHO) nutí děti masturbovat. Poslala mi to moje sestra, která to našla v maminkovské skupině na Facebooku. Celá dezinformace vychází z materiálů WHO, které jsou reálné a jsou deset let staré. Jedná se o materiály, které dávají rámec tomu, jak vyučovat sexuální výchovu, jak citlivě přistupovat k sexualitě dětí. Původní reportáž pochází z německé dezinformační televize, která to celé otočila. Vytrhávali věci z kontextu, jako kdyby tvrdili, že dětská šunka je z dětí. Takhle bizarně zacházeli s materiály WHO. Vzali větu a vytrhli z ní tři slova. Konkrétně WHO u tématu masturbace popisovala, jak staré děti mají zájem o své tělo, co je přirozené a nemá cenu je za to peskovat a nadávat jim.
Během přednášky jste zmiňovala, že pokud chceme bojovat s dezinformacemi, nemáme na ně reagovat. Máte pro lidi ještě nějaké tipy, jak se nenechat strhnout dezinformacemi?
Jakmile článek působí na emoce a vyvolává strach, zpozorněte. Dezinformační články mají velmi často ve svých titulcích vykřičníky, jsou dlouhé a používají často slovní obraty typu: „Tohle vám jinde neřeknou, Toto vám zatajují, Všechno je to jinak“. Je možné, že to nějaký autor relevantního média používá, ale já bych pro jistotu zpozorněla. Velmi často nejsou dezinformační články podepsané. Hledáte-li jméno autora, kvůli případnému kontaktování, nenajdete ho. Doporučuji nezahlcovat se médii. Najít si tři až čtyři média, kterým budete důvěřovat a ověříte si jejich zprávy. Zbytečně se nepřehlcovat velkým množstvím informací.
Autorky článku jsou členky studentské redakce Prix Bohemia Radio.
