Kategorie Dokument. Emoce a tematická různorodost. To byl první den festivalu Prix Bohemia Radio
První festivalový den si mohli účastníci poslechnout celkem šest dokumentárních děl. Tematický výběr byl pestrý, co do obsahu i do zvolených perspektiv.
První poslechová část dne se věnovala tématům, která se dotýkají válečné situace na Ukrajině. Každý ze tří dokumentů pracoval s jinou tématikou. První z nich – „Svědectví jedné z rodin z vesnice Peremoha, která byla měsíc pod okupací ruských vojáků“, se pohyboval na hranici mezi dokumentem a reportáží.
Porota zhodnotila, že zde velmi dobře fungovaly zejména části, pracující s nelehkou disciplínou, a to „reportáží z ruky“. Jana Karasová posluchačům podrobně přibližuje místo, kde se sama ocitla docela neplánovaně. Po dvou měsících od ruské okupace se dostala do vesnice na východ od Kyjeva, kde zaznamenala příběh jedné z rodin, která si uvědomuje, jak obrovské štěstí měla, že zůstala naživu.
Porota si v tomto vyprávění všimla známek jisté euforie. Postrádala však jasnou strukturu. Ocenila množství zajímavých témat, která byla sice nastolena, zůstala ale nerozvinuta a v pouhém náznaku se tak trochu „plýtvalo dramatickým potencionálem.“ Nejsilnějším se stává takřka hororový příběh jednoho z mužů, kterého ruští vojáci drželi tři dny v zajetí, aniž by někdo věděl, co s ním bude.
Druhý z dokumentů – „Příští stanice Hlavák“, byl jedním z těch, u kterého autoři Ivona Remundová a Walter Nagy museli držet své emoce na uzdě, což bylo mnohdy téměř nemožné. Během své tříměsíční dobrovolnické činnosti na Hlavním nádraží v Praze, kde se po vypuknutí války zdržovaly stovky lidí prchajících před válkou, byli autoři konfrontováni nejen s nesmyslnými pravidly, které jim ukládali „neviditelní lidé“ shora prostřednictvím oficiálních nařízení, ale také sami se sebou a s velmi nebezpečným stereotypním myšlením.
I přes to, že jde o emotivně silné sdělení, tvůrci „netlačili na pilu“. Zvládli zúčastněné posluchače vtáhnout do děje. Porota ocenila zejména detaily ve zvukovém mixu a bohatost informací, které se týkají byrokracie. Dokument zpracovává velmi vypjaté situace, aniž by byli využiti migranti jako sociální aktéři. Kam zmizeli? Ptají se porotci. Místo nich je přes uši udeřilo slovníkové heslo „spánková deprivace“.
Právě spánek byl jedno z nejzásadnějších témat. Pozice autorky ovlivnila samotnou tvorbu. Oceněna byla expozice postav v úvodu. Porota si dále také všímala změn pozice autorky, která se čím dál tím víc z ústřední aktérky stává dotčeným a pobouřeným komentátorem, kladoucí si jednak morální otázky a jednak ty, které souvisí s její neřešitelnou situací.
Závažnými morálními a etickými otázkami se zabýval také třetí dokument – „Vyhnanci“, Jakuba Horáčka. Jaké postavení má od začátku války na Ukrajině ruská menšina žijící v Česku či Evropě? Je zde na místě otázka kolektivní viny či kolektivní odpovědnosti? Je možné válku na Ukrajině srovnávat s druhou světovou válkou? Někteří z porotců se domnívají, že nikoli. Není brzy už nyní klást otázky v tomto směru? Ptá se jeden z porotců, ale debata končí stanoviskem: nikoli. A co Rusové, kteří nesouhlasí s režimem a žijí dlouhodobě mimo Rusko. Doplácí na svůj původ? A právě na sérii takovýchto, ale i dalších otázek byl postaven třetí dokument.
Po obědové pauze přišla výrazná tematická odchylka. Daniela Kupšovského v dokumentu s názvem „Strom storm“ zajímal vztah ke stromům ve městech. Potýkal se s otázkou, zda někdo může lpět na „svém“ stromu, na který si zvykl se dívat nebo jej mít ve své blízkosti. Pátral ale také po tom, zda a kdo ovládá životy stromů ve městech. Autor rozvětvil frustraci z pokáceného jírovce za svým oknem, která stála na počátku zkoumání problematiky soužití lidí a stromů. Dokument se tak zabýval širším environmentálním tématem, které může být auditivně obtížně uchopitelné.
Tématu soužití se dotkl i následující dokument – „Nech si uříznout hlavu. Jestli chceš“, Lukáše Houdka, který vznikl pro „HateFree Culture“ podcast. Věnuje se české muslimce Kateřině Gamal Richterové a její cestě byrokratickou mašinérií soudů a přestupkových komisí, prostřednictvím nichž se snažila vyrovnat se s toxickým chováním na sociálních sítích. V rozpacích se posluchačstvo rozesmálo, když byl jednou z porotkyň vznesen dotaz, proč tento dokument končí tak temně. Autor sám bohužel v tomto konkrétním případě žádnou naději na konci nevidí. Kateřina se s traumatem vyrovnává dodnes. Jediným pozitivem na konci tunelu strachu, z jehož konce se během téměř tříletého boje vytratilo světlo, je samotné zachycení této cesty. Kateřinina zkušenost a její případ se staly názornou ukázkou toho, jak se s obětmi násilných projevů jednat nemá.
Po kratší přestávce se posluchači na hodinu s Davidem Vaughanem přenesli do Berlína. Společně s ním a jeho přáteli sledovali proměnu města od roku 1988 až do současnosti. David posluchače provází místy, která zůstala buď absolutně nezměněná, nebo se naopak tváří, jako by snad vůbec nic o své minulosti nevěděla (např. Berlínská zeď, ze které mnohdy nezbyl ani stín). Berlín jsme nejen slyšeli, ale také viděli, cítili, a dokonce i chutnali. Někteří z porotců by (stejně jako David Vauqhan) uvítali krácení. Smyslově komplexní návštěva zakončila první poslechový den festivalu – kategorii Dokument.
Johan Čapek předal v závěru dne za studentskou porotu Cenu studentů dokumentu „Vyhnanci“ Jakuba Horáčka.
Vítězný dokument budou vybírat za odbornou porotu: Barbora Hovorková, Zdeněk Chaloupka, Liam O’Brien, Vaida Pilibaityté a Filip Titlbach. Poslechovým dnem provázel Jiří Žák.
Autorka článku je členkou studentské redakce Prix Bohemia Radio
