Kategorie Drama potěšila kvalitou i otevřeně kritickým postojem poroty
Ve Filmovém sále mohli ve středu návštěvníci po celý den poslouchat pětici finálových inscenací ze sekce Drama. Jak hodnotila porota a která inscenace vyhrála studentskou cenu?
Třetí ze série poslechových dnů se věnoval dramatické tvorbě. Odborná porota nachystala do užšího výběru různorodé inscenace jak tematicky, tak žánrově. Poslechová sekce drama bývá hojně navštěvovaným programem a také dnes tomu nebylo jinak. Nejvíce účastníků se přidalo k poslechu po obědové pauze. Posluchači se přenesli do letní westernové „oddechovky.”
Jednoduchý příběh, neotřelý vypravěč a humor, který byl zaměřený na zesměšnění typicky českého člověka. Právě ten dominoval v inscenaci Petra Vodičky Kovboj. Jiří Vyorálek představuje typického hospodského morouse, jehož věrným přítelem je kůň. Kůň je zde ale vypravěčem, se kterým se pojí jeden nemilý humorný prvek. Nelíbí se mu, když postavy mluví sprostě, a tak při každé vulgaritě zaržá.
K inscenaci se porota postavila laskavě, ale kriticky. Marek Kundlák, divadelní, rozhlasový, hudební a literární tvůrce, zhodnotil inscenaci jako schématickou a nenalezl v ní žádné propracované charaktery. Konec byl pro něj očekávatelný. Přes četné jednoduchosti inscenace dramaturgicky rozšířila pestrost tematickou i žánrovou.
Kromě Marka Kundláka jsme si mohli poslechnout hodnocení od autorky rozhlasových her Evy Blechové, irského rozhlasového producenta Kevina Brewa, dramatika a režiséra Davida Drábka a dramaturga se zaměřením na nekonvenční hudbu a experimentální rozhlasovou hru Ladislava Železného.
Monodrama Máma v režii Tomáše Soldána bylo velmi kvalitním zpracováním textu ruské dramatičky Asji Vološiny. Přednes jediné herečky, Terezy Dočkalové, byl mrazivě apatický, místy ironický, působil ale také autenticky. Posluchač měl pocit, že je postava jeho nejlepší kamarádkou a svěřuje se jí s tím, co ji tíží. Tematicky se inscenace dotýká pocitů opuštěnosti, zrady, nátlaku okolí či znásilnění.
Porota se shodla na téměř neviditelném režijním zásahu a jen nepatrně slyšitelném sound designu, který se stal přirozenou součástí prostoru sálu. Režisér Tomáš Soldán při debatě s porotou řekl, že zvuk je téměř neslyšitelný, protože se postava po celou dobu inscenace nachází v interiéru svého bytu v intimní chvíli, tudíž je pro její vnímání dominantní to, co říká. Zvuky jsou upozaděny, aby vynikla síla textu a emoční rozpoložení postavy. Porotce Marek Kundlák pojmenoval zvukové řešení jako „závoj vzpomínky.”
Inscenace Dilema Emila v režii Tomáše Dianišky přichází s tématem politické perzekuce sportovců. Posluchači jsou představeny dvě roviny. V první je Emil Zátopek přesvědčován novinářkou Rudého práva, aby stáhl žalobu na komunistického poslance Viléma Nového, který Zátopka a další nepohodlné režimu označil za strůjce upálení Jana Palacha. Druhá se opakovaně vrací jako vzpomínky Emila na jeho začátky v kariéře, soukromém životě a také jeho ústupky režimu. Bohatě se zde využívá hudby, která navozuje atmosféru, ale také působí na posluchače v emočně vyhraněnějších situacích.
I zde se setkáme s autenticitou a intimitou svědectví. Rozdíl oproti inscenaci Máma se nachází v typičnosti českého (tehdy československého) prostředí. To je dotvořeno moravským přízvukem dvou hlavních postav, Emila a Dany Zátopkových, ale také folklorními popěvky, které zazní hned několikrát. Inscenaci byla vyčtena přílišná stylizace postavy Zátopka, kterou režisér hájil svou znalostí Zátopkova velmi výrazného přízvuku z dochovaných nahrávek. Marek Kundlák popsal inscenaci jako realistické odehrávání Forest Gumpovského druhu příběhu, díky kterému posluchač proletí celým životem postavy a nahlédne jeho vzpomínky plasticky.
Mysticky laděný horor Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých byl žánrově nejzajímavějším dílem celého poslechového dne. Setkáváme se v něm se starší ezotericky zaměřenou ženou. Napojenou na přírodu a zvířata, která se snaží bojovat proti lovu divoké zvěře, provozovaného tamější muži. Také se řeší vražda jednoho ze sousedů, vůči kterému měla žena silnou averzi. A nebyla jediná.
Horor pracuje se spoustou nadpřirozeně působících zvuků zvířat, se kterými mluví hlavní postava Jana Dušejková (Jitka Smutná). Porotce David Drábek ocenil inscenaci jako silný zážitek. „Jitka Smutná do svého výkonu dostala jak patos, tak mysticismus. […] Jedná se o postavu nejednoznačně vyložitelnou,” řekl Drábek. Ocenil také autentický překlad z polštiny do češtiny.
Hodnocení se na poslechovém dni ujala také studentská porota ve složení dvou studentek z Univerzity Palackého a jednoho studenta z pražské DAMU. Pavlína Drnková, Eliška Ferfecká a Kryštof Krejčí udělili Cenu studentské poroty inscenaci Sleduj!, která pocházela z dílny autora Tomáše Ráliše. Ocenili důležitost tématu, které je nastíněno z jiné perspektivy a zacíleno na jiného posluchače, než je běžné. Autor do centra postavil dvě náctileté influencerky a snažil se na nich ukázat možný negativní dopad této komunity. S odbornou porotou se studenti shodli na realističnosti prostředí natáčení a na ohlušujícím soud designu, který porotce Kevin Brew nazval „redbullem pro uši.”
Poslechový den kategorie drama přinesl variaci témat i žánrů. Posluchači mohli slyšet jednoduchou kovbojskou komedii o muži, který se vydá na dobrodružství se svým koněm. Intimní monodrama s Terezou Dočkalovou v hlavní a jediné roli, biografickou inscenaci, ve které sportu kříží cestu politika, mystický horor či realistickou hrozbu dopadu sociálních sítí na mladé influencery. Doufejme, že rozhlasový festival Prix Bohemia Radio překvapí své posluchače kvalitní a pestrou tvorbou i napřesrok.
Autorka článku je členkou studenstké redakce Prix Bohemia Radio.
