Kavárna POTMĚ jako místo obrácených rolí

V půl čtvrté se scházím s kamarádkou kousek od Horního náměstí v Olomouci. Chystáme se do Kavárny POTMĚ. Každou z nás ale čeká jiné dobrodružství. Zatímco Nelča je od narození nevidomá a pohyb ve tmě je pro ni zcela přirozený, u mě půjde o novou zkušenost. Cestou do kavárny se mě přidržuje a já jí pomáhám dostavit se na místo v pořádku.

S Alčou vyrážím do kavárny, kam mě vede ona. Těším se, že se po delší době setkám s některými svými známými, kteří tu pracují.

Přicházíme ke kavárně, kde se nás ujímá Mirek. Nejprve mi nabízí, abych si zkusila nasadit brýle simulující různé zrakové vady. Vybírám si ty s nápisem „periferní ztráta zraku“ a po jejich nasazení získávám pocit, jako bych se na svět dívala skrz úzkou trubičku. Následně s Nelčou zamykáme batohy se svými věcmi do skříňky na náměstí a přemisťujeme se ke vchodu do kavárny.

Zatímco si Alča zkouší „zrakové vady“, já od Mirka zjišťuji, s kým dnes v kavárně budu mít tu čest.

U vchodu nám Mirek předává žetony, které v kavárně směníme za občerstvení a svěřuje nás průvodkyni Romče. Odpočítávám poslední vteřiny na světle do té doby, než se dveře za námi zcela zavřou a já se ocitám v absolutní tmě.

Pozdravím Romču, se kterou jsme se dlouho neviděly. Chytám se jí za ramena a za mě se do vláčku řadí Alča. Pak vstupujeme do kavárny, která je pro mě stejná jako všechny ostatní, až na to, že tu pracují mí nevidomí přátelé. Teď nemusí vidící Alča pomáhat mně, ale já jí.

Okamžitě chytám Nelču za rameno a nepouštím se jí do té doby, než usedneme na lavičku u stolu. Nacházím se v malé místnosti. Podle sluchu odhaduji, že jsou zde minimálně další dva stolky, u kterých sedí ostatní zákazníci a konverzují. Po chvíli si na tmu zvykám a začínám se v prostoru poměrně dobře orientovat.

Z levé strany přichází číšník Jirka. Objednáváme si u něj kávu a čaj a odevzdáváme mu první žetony. Postupně se u nás zastavují i ostatní číšníci. Nelča se se všemi zná, a tak se u nás každý na chvíli posadí a vypráví nám o své práci v kavárně. Netrvá dlouho a už všechny poznávám po hlase.

Já si dávám kávu stejně, jako bych si ji dávala kdekoliv jinde. Ale pro moji kamarádku je to něco nového, protože musí poslepu otevřít víčko kelímku, rozbalit pytlík s čajem a dát ho dovnitř.

Dochází mi, že jsem se nechala atmosférou kavárny natolik unést, až jsem naprosto ztratila pojem o čase. Hluk okolo nás postupně zeslabuje, hosté volají na číšníky a oznamují, že budou odcházet. Dopíjím poslední doušek čaje, chytám se Nelči a společně s Romčou se vydáváme k východu.

Cesta ven mi připadá mnohem delší, než dovnitř. Romča mě upozorňuje, abych zavřela oči. Následně otevírá dveře a já se zhruba po dvou hodinách ocitám na denním světle. Po kratší pauze oči otevírám a všechno okolo mě má vybledlou barvu. Díky novým zážitkům mi svět přijde barevnější, než kdy předtím. Sotva se však stačím zorientovat, už musím Nelče pomoct z prvního schodu.

Čas v kavárně rychle utekl, protože když jsem v příjemné společnosti, je to tak vždycky. Venku na nás opět čeká Mirek, se kterým se lehce zapovídám a Alča mě musí upozornit na velký schod, který je u vchodu do kavárny a já na něj mezitím zapomněla. Tímto se naše role navrací zpět a ze mě se stává opět ta, která potřebuje pomoct.

Jaký je účel Kavárny POTMĚ?

„Kavárna POTMĚ je hlavně o tom, že se zde otočí role. Venku vidící mohou pomoci nevidomým například na ulici. Tady my nevidomí můžeme být naopak pomocí pro vidící, kteří si zde mohou vyzkoušet, jaké to je nevidět,“ říká číšnice Kačka.

Kavárníci mají pro hosty kromě nápojů připraveny i různé hmatové hry. Návštěvníci si tak mohou vyzkoušet například hmatové pexeso, kresbu po tmě či poznávání modelů slavných staveb po hmatu. „Snažíme se kavárnu něčím ozvláštnit. Proto tu máme hmatové hry a letos ke kávě nabízíme i sušenky,“ doplňuje Kačka.

„Pro mě kavárna neslouží jen jako osvěta. Jednou k nám přišel pár, který si mě po návštěvě vzal stranou a prozradil mi, že si tu po tmě sdělili věci, které si normálně neřeknou. Slyšel jsem i příběhy o lidech, kteří si v kavárně dali rande naslepo, a dokonce se pak se vzali. Líbí se mi, že může kavárna sloužit i k těmto účelům,“ dodává číšník Jirka.

Autorky článku jsou členkami studentské redakce Prix Bohemia Radio