Komentuj to, co vidíš a nemlč. Reportéři Radiožurnálu Sport představili základy své profese

16. říjen 2023

Krásy a strasti sportovní reportáže? O tom se v Kapli Božího Těla bavili zástupci Radiožurnálu Sport Petr Kadeřábek, Lukáš Kaleta a František Kuna.

Příští rok to bude sto let od chvíle, kdy Josef Laufer svým komentářem na zápase Slavie v Evropském poháru započal éru sportovní reportáže. Od fotbalu a skoků na lyžích se později dostalo pozornosti i hokeji, který začal rádio táhnout. „Největší poslechovost Radiožurnálu byla vždy v době konání Mistrovství světa v hokeji anebo Olympijských her. Rádio má zkrátka lepší obrázky než televize,“ sděluje Petr Kadeřábek.

Sportovní redaktoři Petr Kadeřábek, Lukáš Kaleta a František Kuna v Kapli Božího Těla

V roce 2021 vznikla první ryze sportovní stanice, kterou je právě Radiožurnál Sport. „Naší doménou jsou sportovní přímé přenosy, kvůli kterým i naše stanice vznikla. Dále spoustu publicistiky, zpravodajství reportáží a rozhovorů,“ říká Lukáš Kaleta.

Dříve reportéři vysílali přes zařízení, které vypadalo jako kufřík s vodíkovou bombou. Dnes už se vysílá přes takzvaný kodek. „S tím už můžete reportovat, odkud chcete. Problém budete mít snad jen v postsovětských republikách, tam moc internet nechodí,“ vypráví po svých zkušenostech Kadeřábek.

Rozhlasový pořad S mikrofonem za hokejem byl podle známého reportéra Aleše Procházky považován za „vlajkovou loď“ Radiožurnálu, nyní už Radiožurnálu Sport. Tato stanice se stala generálním partnerem Extraligy ledního hokeje a lidé tak mohou poslouchat přímé přenosy ze všech stadionů.

Zájemci o sportovní žurnalistiku v Kapli Božího Těla

Co se týká hokejových stadionů, situace zde bývají zapeklitější, než by se mohlo zdát. Jak to vypadá například v O2 Areně? „Od turniketů, kde to vypadá jako kontrola na letišti, dojdeme až k výtahu. Ten nás doveze až ke stropu haly do kabiny, která je zvukotěsná. Pro fanoušky teda hala skvělá, já ji ale moc rád nemám,“ přiznává František Kuna.

Historiku přidal i Kaleta, tentokrát ze stadionu ve Vítkovicích. „Sedí se tam blízko ledu, člověk i vidí. Jenže my jsme přímo na tribuně, před vámi jsou schody a zábradlí. A když například zbývá minuta do konce třetiny, lidé přede mnou přecházejí na záchod, na jídlo, nebo se dokonce zastaví a já nevidím nic.“

Práci sportovního komentátora si mohli vyzkoušet lidé přímo v Kapli Božího Těla

Reportéři se mimo jiné dotkli i rozdílů mezi rozhlasem a televizí. Kdybyste například aplikovali rozhlasový komentář na ten televizní, bude otravný. Na rozdíl od televizních komentátorů musí ti rozhlasoví popisovat více věcí, které se zrovna dějí na ledě. Nemají tak prostor například na statistiky či příběhy, které můžeme slyšet v televizních přenosech.

„Když třeba někdo přechází z televize k nám, tak může mít problémy, že často dělá pauzy (tzv. palmy) a věci, které viděl, najednou nevidí. Jsme takové komentátorské stroje,“ říká Kuna. Jaká je tedy zásada rozhlasového komentování oproti tomu televiznímu? Podle Kadeřábka: „Komentuj to, co vidíš a nemlč.“

Lukáš Kaleta a František Kuna hovoří o své práci sportovních reportérů

A jak práce sportovního reportéra vypadá ještě podrobněji? To v rozhovoru představil Lukáš Kaleta, redaktor Radiožurnálu Sport a ČRo Ostrava, který současně pracuje i v ČT Sport.

Co je předpokladem pro dobrého sportovního redaktora?

Hlavní je mít chuť a lásku ke sportu. Člověk, když dostane šanci, tak se zapracuje a naučí se všechny věci.

Práce sportovního reportéra vyžaduje i rozmanitou slovní zásobu. Kde jste ji podle Vás načerpal nejvíce?

Člověk to má naposlouchané, například od starších kolegů v akci. Ale i z televizí, či z rádií, které vysílají sport. Inspirace je všude možně.

Myslíte si, že je nutné, aby si reportér na vlastní kůži zkusil oblast sportu, o kterém referuje?

Není to nutné, ale je to výhoda. Umí se pak zorientovat na hřišti. Má i blíže k tomu danému sportu. Například když někdo hrál fotbal jako amatér, dokáže pak uplatnit různé znalosti, které získal.

V čem se podle Vás změnila práce reportéra v průběhu let? V čem jde dopředu?

Mnohem více se musí člověk projevovat i na sociálních sítích, protože tam nastal největší progres. Novinář tam může více sdílet své poznatky a reportáže. Mít obecně blíže k publiku.

Je v něčem konkrétně hokej specifický v práci sportovního reportéra?

Oproti těm klasickým sportům je nejrychlejší.

Je nějaká věc, kterou posluchači nemohou na vaší práci vidět a vy byste si přál, aby ji viděli?

To, že člověk je pořád v zápřahu. Pořád se musí zajímat o sportovní prostředí. Sledovat vše z vlastní iniciativy. To je to, co posluchač nemusí úplně vidět.

Je nějaký sport, na který byste si netroufnul?

Tak dělal jsem už i krasobruslení, BMX freestyle. Možná šachy na ty bych si netroufnul. (smích)

Autor článku je členem studentské redakce Prix Bohemia Radio.

autor: Martin Javůrek
Spustit audio