Marek Čermák: Zvuk tvoří 70 procent filmového zážitku

22. březen 2018
Panelová diskuze Jak slyšet film

Čtvrté festivalové dopoledne se ve Filmovém sále Uměleckého centra Univerzity Palackého sešli kolegové z řad rozhlasových filmových kritiků. Panelové debaty Jak slyšet film se zúčastnili Šárka Gmiterková a Pavel Sladký za pořad Reflexe: Film!, Peter Konečný prezentoval svůj projekt Filmopolis a z kritického pořadu Čelisti přijali pozvání Vít Šmarc a Aleš Stuchlý.

Moderace se ujali Katarína Budajová, studentka Filmové a divadelní vědy a moderátorka filmového magazínu na studentském rádiu UP AIR a student Marek Čermák. Ten působí jako doktorand na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého a současně studuje filmovou režii na FAMU v Praze. Povídali jsme si s ním o důležitosti zvuku ve filmu.

Účastníci panelové diskuze Jak slyšet film s moderátorem Markem Čermákem (vpravo)

Co je to filmový zvuk a co vše se mezi něj řadí?

Zvuk ve filmu je velkou a v současnosti nezbytnou součástí díla. Často se říká, že není vidět, ale o to důraznější je pak jeho slyšení. Tvoří 70 procent zážitku filmu. Divák dokáže přehlédnout vizuální nedostatky, ale zvukovou složku, která je vždy stylizovaná, nikdy. Proces designu zvukové složky je pak častokrát složitější než úprava obrazového materiálu. Patří tam jak dialogy, tak jednotlivé ruchy, doprovodná hudba a atmosféry prostředí.

Jak je možné vést divákovu pozornost pomocí zvuku? A co je podle vás nejtěžší na jeho zpracování?

Velmi výrazně. Díky zvuku většinou “vidíme” nějaký objekt dříve, než se dostane do rámu obrazu. A o to více poutá divákovu pozornost. Hudba sama o sobě také může vzbuzovat napětí, které se poté potvrdí, nebo naopak vyvrátí. Ale je to složitější proces, který se v každém ze žánrů tvoří jiným způsobem. Nejtěžší je rozvrhnout si jeho stylizaci. Aby to nebyl pouhý záznam reálného prostředí, ale aby byl přidán zvuk jako dramatický prvek, který neruší obrazové vyznění.

Kdy dochází v procesu výroby filmu k úpravě hudby nebo zvuku?

Někteří tvůrci s ním pracují už na úrovni scénáře, kdy si do něj zapisují představu ruchů nebo hudby. Ve většině filmů se nepoužívá zvuk natočený na místě, protože se tam střetává spousta hluku, například dochází k průjezdům aut nebo jiných dopravních prostředků. Zvukový obraz se tedy poté dodělává ve zvukové míchací kabině a třeba se i dotváří později. Ideálně se ze zvukem pracuje v každé fázi filmového díla.

Které z filmových profesí se podílí na zvukové stránce filmu?

Na to nejde univerzálně odpovědět. U každého filmu je to jiné. Může to být jenom jedna osoba, která zároveň stříhá a upravuje zvuk. Někdy se dokonce stane, že ten samý člověk nakonec skládá i hudbu. K tomu často dochází například u nezávislých amatérských filmů, které nemají vysoký rozpočet, a tudíž musí šetřit, kde se dá. Ale sestava profesí může nabobtnat do té formy, že zvuk někdo vytváří, někdo jiný zaznamenává, další pak stříhá a další zase mixuje. Může to být od jednoho člověka až po několik desítek lidí, pak záleží na velikosti produkce.

Jak se změnil herecký výkon s nástupem zvuku? A máte svůj oblíbený němý film?

Filmová estetika němého filmu byla postavena jenom na mimice a gestech herců. Důraz byl kladen především na vizualitu umělce, líčení a nasvícení. S tímto nejvíce pracoval německý expresionismus. Herci byli zvyklí používat jiný, výraznější typ mimiky a pracovali před kamerou úplně jinak. Bohužel po příchodu zvuku jich musela spousta skončit, protože “neuměli” mluvit. Z němých filmů mám rád ty úplně nejranější, především tvorbu režiséra Vsevoloda Pudovkina.

V jakém současném díle vás zaujala práce se zvukem?

S hudební složkou velmi dobře pracuje Nit z přízraků, dost organicky se to propíjí do střihového rytmu filmu. Funguje to v něm hodně fluidně. Co se týká zvukové složky, musím zmínit Saulova syna, kdy jsem byl ze zvukové koncepce daleko odvařenější než z té obrazové. Ale je nutné podotknout, že se jedná o film, kde spolu tyto dvě složky souvisí a nelze je od sebe oddělit.

Máte některého oblíbeného tvůrce hudby nebo přímo soundtrack?

Já moc soundtrackový nejsem. Teď na svém iTunes poslouchám soundtrack k BoJacku Horsemanovi, k animovanému seriálu (smích). Když už, tak mám spíše oblíbené skladby napříč soundtracky a neposlouchám všechnu hudbu z jednoho filmu. Mám rád například dvě skladby z Inception, dvě z kultovní série Pána prstenů nebo hudbu z filmu Dobytí ráje.

02788022.jpeg

Jak byste zhodnotil dabing českých herců? Ocenil byste, kdyby se filmy v TV vysílaly v originálním znění?

Rozhodně. V tomhle jsem hodně radikální a netolerantní. Kdyby to záviselo na mně, tak bych vše promítal v původním znění. A to se netýká jen angličtiny, která je většině publika známá, ale i ostatních jazyků. Pokud se původní znění předabuje, film ztrácí autenticitu. Automaticky se tím odebere výrazná a důležitá část hereckého projevu a může to naprosto změnit zážitek z filmu. Obecně se říká, že Češi mají dobrý dabing. Já osobně nevím, asi to nedokážu posoudit, protože ho nesnáším. Maximálně jsem schopný přenést přes srdce film s titulky.

Preferujete filmovou kritiku v rozhlase, videokritiku nebo textovou verzi?

Preferuji textovou kritiku, ale mám také rád videoesejistiku. Té se ale v Česku nikdo nevěnuje, vyhledávám tedy zahraniční esejisty.

Součástí panelové diskuze Jak slyšet film byly i soutěže poslechu filmového zvuku
autor:Karolína Foitlová