Oceán, sníh, led i pára. Do říše vody vtáhlo děti známými melodiemi Vlnohraní
Olomouckou Pevností poznání se dopoledne rozezněly tóny strunných nástrojů. Děti v rámci interaktivního koncertu Českého rozhlasu rozvíjely představivost i rytmičnost.
„Co mají společného hudba a voda?“ Touto otázkou zahajuje koncert moderátorka Jana Trojanová.
Dalších dotazů padá v následujících 45 minutách mnoho. Zpětnou vazbou je vždy moře zvednutých rukou. Aby ne, když je žáků základních škol Laudónův sál téměř plný. Nejprve děti malují různá skupenství vody, pak se je pokouší vyjádřit pomocí zvuků. „Děti vnímají emotivněji než dospělí, takže říkají velmi zajímavé nápady na to, o čem by ta hudba mohla být,“ popisuje Martina Spiritová, sbormistryně a autorka scénáře.
Povídání o hudbě i nástrojích doplňují melodie známých hudebních skladatelů. Pojítkem celého koncertu je voda, a tak zaznívá třeba Vivaldiho Bouře nebo Ravelova Bárka na oceánu. Na jevišti vystupují studenti hudebních škol. Houslista Vilém, violoncellista Juraj a klavíristka Eliška, která hraje na klavír od pěti let. Cvičí až čtyři hodiny denně, a i když teď studuje Akademii múzických umění, hraní pro děti ji baví. „Je krásné vidět, když je hudba nadchne. Ta naděje, že je to zaujme natolik, že třeba začnou na ten nástroj hrát, je skvělá,“ vysvětluje Eliška. Do vystoupení se žáci prvního stupně zapojují rytmickými zvuky, které si spolu s moderátorkami nacvičili.
Vlnohraní se obvykle odehrává v zázemí vybaveného studia, a tak s sebou netradiční prostředí Pevnosti poznání přináší nové podmínky. Bylo potřeba sehnat například chybějící klavír. Ten doprovází píseň Teče voda, teče, kterou dětem zpívá spolu s Janou Trojanovou i Martina Spiritová. Je znát, že je program sestavený tak, aby se obecenstvo nenudilo.
Koncert se blíží ke konci a zaznívá poslední skladba. Děti tleskají, učitelé také. „Teď v listopadu máme dušičkový dýchánek. Pak nás čeká díl věnovaný adventním zvykům staré Prahy,“ nastiňuje další směrování Vlnohraní Spiritová.
O vztahu dětí k hudbě i o konceptu pořadu Vlnohraní nám v rozhovoru prozradila více moderátorka Jana Trojanová.
Baví děti klasická hudba?
Záleží na tom, jaké děti. Závisí to na tom, jak jim bylo dáno do vínku, do jaké rodiny se narodily. Jestli je to rodina, která chodí na koncerty, bere děti na koncerty a tak dále. Pokud ano, tak je vyhráno. To je v rámci Vlnohraní potom velká radost. Další element je samozřejmě škola, a to konkrétně fakt, do jaké míry učitelé pracují s možností chodit na koncerty a na různé kulturní akce. A pak už je to taky na těch dětech, jestli dají přednost něčemu jinému, nebo je klasická hudba chytne.
Jaký je Váš vztah ke klasické hudbě? Změnilo ho nějak Vlnohraní?
Vlnohraní ho asi nezměnilo, ale změnila ho zásadně ta doba, kdy jsem jako externí moderátorka nastoupila na stanici Český rozhlas Vltava. Ten poslech se zvětšil. Jinak musím říct, že od začátku mám velmi ráda klasickou hudbu, ale miluju stejně tak i Beatles, hudbu k filmu Vlasy nebo skupinu Queen. Miluju velkou měrou jazz, a to mi zase Vltava splňuje.
Jaký je rozdíl v moderování pořadu pro děti a pro dospělé?
Je to pochopitelně velký rozdíl. Dětský posluchač je daleko přísnějším posluchačem, protože on vám dá okamžitě zpětnou vazbu, že se nudí, že ho to nebaví, nebo že se mu to líbí. Dospělý divák ví, že by se mělo sedět a být zticha.
V čem se liší Vlnohraní v Pevnosti poznání oproti klasickému vysílání z rozhlasového studia?
Těžší je to v tom, že musíme ten pořad upravit. Nemáme třeba možnost nahrávat, což je taková krásná specialita Vlnohraní. U nás v budově Českého rozhlasu v Praze na Vinohradech máme studio, kde si skladbu nahrajeme a pustíme si ji, takže děti mají zpětnou vazbu. Tady musíme víc přemýšlet, jak zaujmout. Taky se v rychlosti seznamujeme s prostorem. Dnes jsme sem museli dopravovat klavír.
Jaké se k Vám dostávají ohlasy na Vlnohraní?
Co jsem měla bezprostředně možnost slyšet, byly velmi milé, pozitivní. S osobní reflexí přichází hlavně paní učitelky. Že třeba moc děkují a že jsou rády, že to bylo pestré a zajímavé. Za vše hovoří fakt, že je teď na půl roku pro školy vyprodáno.
Jak sháníte vystupující umělce?
Většinou vycházíme z účastníků Concertina Praga. Scénáře píše Martina Spiritová, která se domlouvá s naší produkční Simonou Hopfingerovou. Martinka má určitou představu, jakým způsobem chce vést ten koncert, který má vždycky nějaké téma. Sama ví, jaké by tam přibližně chtěla mít skladby a nástroje. Snažíme se, aby se nástroje neopakovaly. Teď jsme měly klavír, violoncello a housle. Příště by měla být příčná flétna a bicí.
Jaká je periodicita Vlnohraní?
Má většinou měsíční pravidelnost. Obvykle jsou to čtyři dopolední koncerty pro školy a potom jeden sobotní pro rodiče s dětmi. Občas vyjíždíme někam jinam, nebo třeba v prosinci budeme hrát s rozhlasovými symfoniky v Anežském klášteře.
Kde se dají zpětně dohledat jednotlivé díly Vlnohraní?
Vlastně se dohledat nedají. Samozřejmě se to občas zaznamenává v rámci nějakého videa a fotek, ale celý pořad zaznamenaný nemáme. Říkaly jsme si, že postupně budeme ta témata recyklovat, takže žádný takový kanál nevedeme. Aby to mělo pořád tu autenticitu a živého posluchače, který musí být přítomen v sále.
Autorka článku je členkou studentské redakce Prix Bohemia Radio.
