Práce doktorů, malá kopaná i život bezdomovců. Poslech nejlepších reportáží přinesl podnětnou diskuzi
Letos se soutěžní kategorie reportáž vyznačovala tematickou různorodostí. Porota vybrala dvanáct příspěvků, které pocházely celkem z šesti zemí, a tak byla celá debata vedena v cizím jazyce. Hned několik reportáží upozornilo na společenské problémy a vybídlo k podnětným debatám. A právě na výběr tématu se porota zaměřila především.
„Je velmi obtížné srovnávat reportérské příspěvky, které bychom mohly popsat jako příklady „pomalé novinařiny“ s těmi zpravodajskými, které vznikají v hektických a neočekávaných situacích,“ uvedl moderátor soutěže o nejlepší reportáž minulého roku Jiří Hošek.
Všechny zaujal emotivní příspěvek Ľubomíra Smatany. Zina Žantová nikdy nepoznala svého otce. Ten byl několikrát zatčen, až se dostal do sovětského gulagu. O důvodu smrti a místě úmrtí nejsou známy žádné informace. Ty se Zina snažila získat celý svůj život. V průběhu nahrávání se ji přání splnilo, i když pouze částečně. Získala totiž fotografii svého otce, pořízenou krátce před smrtí. Z příspěvku byla dojatá porotkyně Natalia Čurikova: „Musím vám za to poděkovat. Krásný příspěvek, který mě vzal za srdce. Toto téma je mi velmi blízké.“ Jak bylo podotknuto, stejný příběh mají tisíce dalších lidí, jelikož je skoro nemožné získat záznamy z tehdejších gulagů.
Výbornou práci se zvukem ocenila porota v příspěvku Agnieszky Czyżewska Jacquemet. Ta popsala nejen, jak se proměnilo město Lublin, ale také společnost, a to na základě proměny kina Kosmos, které bylo založeno v roce 1961. Dnes na stejném místě stojí obytný komplex. „Kosmo znamená spojení tří věcí – komunismu, vývoje a nového světa.“ Jacquemet poukázala na problém výstavby obchodních center s kinosály, která zruinovala malá oblastní kina. Jak podotkl moderátor, tento problém se netýká pouze Polska, ale i České republiky a přinejmenším zemí ve střední Evropě, kde se kina na malých městech ruší. A právě i tento problém byl během debaty řešen „Ale i přes perfektní práci se zvukem se jednalo spíše o dokument,“ vytýkala příspěvku porotkyně Eva Gergelyová.
Na problém vyloučených lokalit se zaměřil Tomáš Gerši, který se vydal do bratislavského Pentagonu, jenž je sídlem narkomanů. Během nahrávání se stal terčem útoků a vyhrůžek. „Líbí se mi, že nás to dostalo do konkrétních situací, mohli jsme slyšet, co se tam doopravdy děje. Většinou se na takové místo nepodíváte. Po téhle reportáži jsem schopna přesněji pochopit, co se tam odehrává,“ dodala Natalia Čurikova. Právě kontroverzní situace porota označila za důležité, jelikož kvůli tomu jsou posluchači schopni celý problém lépe pochopit a lépe si představit tamní oblast.
Mezi porotci velmi rezonoval příspěvek Ľubomíry Goljerové, která upozornila na organizace s pochybným pozadím, které ale pořádají přednášky ve školách. Ty totiž neví, kde si informace zjišťovat a na koho se obrátit. Právní úprava totiž neexistuje. „Tohle je nadnárodní problém, protože má žena pracuje ve škole a tam to taky řeší. Mluvit o tom je velmi důležité,“ okomentoval celou situaci Andrzej Brzoska.
I tento rok mezi posluchači zasedla studentská porota, která vybrala nejlepší reportáž. „V první řadě jsme se zabývali tématem, který si reportéři vybrali. Následně technickou stránkou, zpracováním reportáže a projevem autora,“ vysvětlila Eliška Valášková a dodala, že na vítězi se jednohlasně shodli. Stal se jím Jan Herget s reportáží o anesteziologicko-resuscitačním oddělení Fakultní nemocnice Motol. „Možná je to ta nejlepší zpětná vazba. To, že hodnotí mou práci a vidí v ní ty kvality. A právě studenti, kterým se snažím to stejné předávat. Já bych chtěl, aby točili podobné reportáže. Snažím se jim vše, co umím, předávat a to, že studentská porota ocenila moji práci, tak to je nejlepší potvrzení,“ řekl Herget.
Ocenění posluchačů získal Jan Suchan s příspěvkem o fenoménu malého fotbalu. Tato reportáž přiměla posluchače k smíchu, hlavně když slyšeli, že hlavním důvodem ke hře je pití piva. Porotkyně zajímalo, zda tento sport hrají i ženy a Andrzej Brzoska podotkl, že o existenci tohoto sportu nevěděl, a reportáž tak pro něj byla velmi poučná. „Vážím si toho, vlastně je to poprvé, kdy jsem byl nějakým způsobem oceněn a vlastně mě to i dojalo,“ uvedl Jan Suchan.
Cena poroty bude už tradičně vyhlášena na slavnostním zakončení ve čtvrtek večer v Arcibiskupském paláci v Olomouci.
