Rozhlasové drama a literatura se v multimediálním světě neztratí

14. říjen 2020

Závěrečný třetí den 36. ročníku festivalu Prix Bohemia Radio nabídl zájemcům online debatu na téma Rozhlasové drama a literatura v multimediálním světě. Jaké místo v ní mají rozhlasové hry a četba? A obstojí česká rozhlasová tvorba v konkurenci s tou zahraniční?

Do diskuze byl pozván vedoucí Tvůrčí skupiny Drama a literatura Českého rozhlasu Martin Velíšek, dramaturgyně a překladatelka Marina Feltlová a šéfrežisér Českého rozhlasu Aleš Vrzák. Debatu vedla slovesná dramaturgyně Českého rozhlasu Zuzana Vojtíšková.

Úvod online debaty zahájila ukázka projektu Českého rozhlasu z cyklu rozhlasových her vysílaných živě. Zde se jednalo o ukázku hry Ze Země na Měsíc na motivy Julese Verna odvysílanou v roce 2018.

Projekt vzbudil pozornost široké veřejnosti vysokou mírou dramatičnosti, která byla způsobena primárně postavami mistrů zvuku v bílých pláštích, kteří ve studiu vytvářeli všechen zvukový design přímo na místě. Druhou ukázkou byl sestřih klasického natáčení tří různých rozhlasových her, který zahrnoval natáčení v interiéru za využití záchodové budky (hra Bulhar) či natáčení v exteriéru.

Úvodní otázky moderátorky Zuzany Vojtíškové směřovaly k hledání rozdílu zpracování a natáčení rozhlasové hry vysílané živě a standardním způsobem. „Rozdíl je samozřejmě v technologiích,“ chopil se jako první slova Aleš Vrzák.

Realizační tým má podle něj volnost ve výběru technologií a prostředí, které využije. Výhodou klasické metody předtočení je vysoká míra postprodukce, která může tvořit až čtyři pětiny tvůrčí práce. To ovšem neznamená, že i při standardním natáčení nelze využívat autentické prostředí (příklad záchodové budky), která pomáhá herci v projevu, ale rovněž vzniká autentický zvuk.

V další části debaty byl divákům promítnut slide s přehledem literární a dramatické tvorby pořadů Českého rozhlasu z roku 2019, na němž bylo uvedeno 4 980 nových vyprodukovaných pořadů. Navazující otázka moderátorky směřovala na Martina Velíška a týkala se dostatečného množství původních textů pro rozhlas a toho, jak se eventuálně pracuje s adaptacemi filmových, literárních či divadelních děl.

„Původních textů pro rozhlas nikdy není dost. Proto se často sahá k věcem, které nejsou původně psány pro rozhlas, ať už se jedná o adaptaci literárních děl nebo dramat,“ uvedl Velíšek. Dodal ovšem, že velkou ambicí zůstává uvádět texty, které vznikly původně pro rozhlas. Pokud je potřeba sáhnout k adaptaci, je nutné dílo přizpůsobit médiu.

K dramaturgickému a technickému zpracování literatury se vyjádřila Marina Feltlová: „Základem je knížku nejprve zredukovat do únosné míry. Pravidlem je, že i z těch nejtlustších románů děláme 14-15 maximálně 20 dílů. Takže v některých případech je to krácení brutální a je na dramaturgovi, aby byl každý díl vyvážený.“

Martin Velíšek dodal, že touto dramaturgickou redukcí prochází i rozhlasové hry, kdy je nutné i klasická díla (zmínil autory jako Shakespeare či Čechov) vměstnat do devadesátiminutového slotu.

Další tematická část diskuze mířila k otázce současné pozice rozhlasových a literárních děl mezi posluchači. „Z počtu poslechů ze streamu máme přesné počty (jde o deseti tisíce někdy i sto tisíc) přehrání. Velký vliv na to má i aplikace Českého rozhlasu mujRozhlas, kde se stírá hranice mezi stanicemi a všechno je dostupné na jednom místě,“ podotkla Marina Feltlová.

S tímto tvrzením souhlasil i Aleš Vrzák, který dodal, že základ vidí v možnosti posluchače si rozhlasová díla pustit v libovolný čas a nebýt závislý na určité hodině vysílání. Prostor dostávají i multimediální projekty, které do rozhlasové tvorby přináší mladší generace tvůrců. Ty pak mohou posluchače nalákat na „čistě“ rozhlasová díla.

Debata se následně stočila k současným rozhlasovým trendům. Všichni účastníci diskuze se shodli, že dominantní proud není možné vysledovat. Krása rozhlasové tvorby tkví ve velké pestrosti, která je vysledovatelná od vysokého technického zpracování po jednoduchá monodramata.

Dokladem tohoto tvrzení bylo krátké představení pěti letošních finalistů Prix Bohemia Radio 2020, ve kterém nalezneme pohádkový příběh Putování za švestkovou vůní, dramatický epos o celosvětové ekonomické krizi Dynastie – Lehman Brothers, povídku na pomezí hororu a trilleru To strašný kouzlo podzimu, dramatické gastropolitikum Poslední husička či hru zabývající se etickými otázkami umělé reprodukce a jejich možností genetických zásahů Nezrození.

Závěrem debaty zazněla otázka týkající se porovnání kvality české produkce se zahraniční tvorbou. „Každý rok slavíme 4-6 úspěchů na mezinárodních festivalech,“ uvedl Aleš Vrzák. „Naše tvorba je srovnatelná. Po technické stránce i výběrem témat,“ dodala Marina Feltlová, která se každoročně účastní mezinárodních rozhlasových festivalů.

Na úplný závěr zazněla zdravice od Alison Hindell, předsedkyně skupiny Drama v rámci Evropské vysílací unie (EBU). Ta ve svém krátkém pozdravu vybídla k možnosti hledání radosti a útěchy v těžkých pandemických časech právě v poslechu rozhlasových her.

autor: Kateřina Korychová