Sraz u piva, dlažební kostky, ale i vnitřní hlasy a dveře. To vše a víc nabídl poslech dokumentů
První festivalový den už tradičně znamenal první celodenní poslech v divadelním sále v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Poslouchalo se sedm finálních rozhlasových dokumentů odvysílaných v minulém roce v Českém rozhlase, které vybrala mezinárodní porota. Díla byla tematicky velmi rozmanitá, jedno je však spojovalo. Všechny se zabývaly psychologií protagonistů.
Dokument Slyšet se jinak autorky Elišky Blauberové reflektoval sílu slov. Porotě se líbil osobní obsah a také hudební linka a rovnováha tématu v konečném zvukovém vyznění.
Po zvukové stránce byl velmi zajímavě zpracovaný dokument Praha v kostce režiséra Stanislava Abraháma. Celý sál zaplnila veselá atmosféra a občasný smích z publika. „Pro mě samotného bylo velkou výzvou, ptát se lidí na to, jak vůbec pracují s těmi dlažebními kostkami,“ říká k tomu autor.
„Měla jsem moc pěkný zážitek, když jsem audio dokument poslouchala úplně poprvé. Šla jsem po ulici do práce a úplně od začátku jsem jela na stejné vlně. Bavilo mě to obsahově,“ vyzdvihla pozitiva porotkyně Julie Kárová.
Tak trochu komediálním příspěvkem byl jemně nostalgický příběh bývalých spolužáků Dobrá vůle – Sraz ulice Jana Gogoly mladšího. Porota vyzdvihla například rockové hudební předěly, ale také to, jakým způsobem dokázal posluchače vtáhnout do děje.
Salvy smíchu pak vyvolalo dílo Dobrá vůle - Roztančená oficína, které natočil Jan Hanák. Na komediálně laděném psychologickém příběhu se porotě líbil jeho vývoj, dokonce ho označila za zajímavou pohádku.
„Mě ten pořad velice potěšil energií hlavní postavy a celkovou zprávou, která byla velmi pozitivní a v rámci těch čtyřiceti jedna dokumentů, které se nám přihlásily, také velmi vzácná,“ uvedl k tomu Martin Klusák.
Nejvíce emocí vzbudil příspěvek Berka se rozhodl zemřít, který vznikl pod taktovkou Martiny Pouchlé. Tématem byla plánovaná sebevražda protagonisty.
„Když jsem se dozvěděla o úmyslu pana Berky, který na blogu napsal příspěvek o tom, že plánuje sebevraždu, vyvolalo to ve mně spoustu otázek. Ty se týkaly života, jeho hodnoty a toho, jak s ním my každý můžeme naložit. Přišlo mi to jako velmi důležité téma, kterým se člověk běžně nezabývá, pokud se s tím člověk nesetká,“ vysvětlila výběr tématu autorka.
V obou vyhlašovaných kategoriích, tedy ceně posluchačů a studentské poroty, zvítězilo dílo Hlasy, které slyším, autorky Hany Sedlákové. Příspěvek zaujal autentickým příběhem zpovídané ženy, která do dokumentu vnesla nejen namluvenou představu toho, jak hlasy v její hlavě znějí, ale také tím, jak si autorka příspěvku pohrála s hudební linkou celého dokumentu.
Hlavní festivalová cena se už tradičně bude udělovat ve čtvrtek na slavnostním zakončení a my si tak musíme počkat, jestli Hana Sedláková získá zlatý hattrick, nebo porota vybere někoho jiného.
„Děkuju vám všem za účast, za přítomnost fyzickou i duševní,“ rozloučil se s plným sálem moderátor Ivan Studený, který celým prvním poslechovým dnem provázel.
