U podcastu mám pocit, že je určen pouze pro mě, říká rozhlasový moderátor Jan Pokorný

Vy nazýváte pořad Čekání na prezidenta podcastem. Kde vidíte hranici mezi rozhlasovým pořadem a podcastem?

JP: Vedli jsme v Českém rozhlase sáhodlouhou debatu, než jsme se do podcastu pustili a než začala Vinohradská 12, náš zpravodajský podcast. Protože jsem v rozhlase bezmála 40 let, jsem k tomu měl dlouho ostych. Říkal jsem si, proč by sdělovací prostředek, který je postavený na terestrickém audio vysílání, měl vydávat nějaký jiný audio materiál. Mladší kolegové mi říkali, že podcast je přátelštější a intimnější forma komunikace. Nakonec jsem se nechal přesvědčit a jsem za to rád. Podcast je komunikace s příjemcem, při níž vzniká dojem, že je to sdělení určeno přímo pro něj. Kdežto vysílání stanic a silných značek Český rozhlas Radiožurnál nebo Plus mi přijde podobné spíše k promlouvání na náměstí k mnohasetčlennému davu. U podcastu, když ráno sednu do autobusu a nasadím sluchátka, mám pocit, že je Čekání na prezidenta určeno jenom mě.

Jak jste vybírali formu a tým, který na podcastu spolupracuje?

JP: Nevybíral jsem to pouze já. Ve většině případů nemá Čekání na prezidenta moderátora, všichni jsme si rovni. Já občas využiji svých moderátorských zkušeností, když je potřeba nebo se snažím to posunout tematicky dál. S tehdejším šéfredaktorem Českého rozhlasu Plus Petrem Šabatou a Adamem Javůrkem, který je mým kolegou sledující trendy na mediálním trhu, jsme usoudili, že tento model, který produkovala i britská BBC před Brexitem, by mohl být použitelný a atraktivní i pro českého posluchače.

Měli by se Češi zajímat o hledání prezidenta?

TM: Určitě! Ale zase bych to nepřeháněla. O politiku se zajímáme opravdu hodně, někdy až moc. Nabíjíme ji až náboženskými symboly. Máme potřebu do ní vnášet kategorie dobra a zla, spoustu tradičních, absolutních pojmů, které politice nesluší. Nesluší diskuzi. Je důležité se zajímat, ale s určitou zdrženlivostí a s vědomím toho, že prezident je jedna funkce státu, která je vyvažována funkcemi jinými.

Zahýbe energetická a ekonomická krize Čechům s volbou nové hlavy státu? Jaká budou témata volby prezidenta?

TM: Jednoznačně to budou ta témata. Do hry vstoupí i úzkosti mnohých občanů, sociálně slabších voličů. Témata cítím i mezi studenty. Obava z války, z ekologické krize. Budou to úzkostlivé volby.

Kdo bude příští prezident? Intelektuál, člověk z lidu, politik, voják nebo mám spíše mluvit v ženském rodě?

TM: Myslím, že budeme nakonec překvapeni. Mnohokrát jsme si mysleli, že do období války bude nejlepší hlavou státu bude Petr Pavel. Pětikoalice svého vládního kandidáta na Hrad nenašla a rozhodla se do voleb vstoupit jen na úrovni podpory tří kandidátů. Nezvolila vlastního člověka, protože by ho vláda nejspíš poškodila, jelikož musí teď dělat nepopulární kroky.

Když ohlásil Andrej Babiš, že možná bude kandidovat, říkali jsme, že všechny převálcuje a jasně zvítězí. V posledních dnech se zase ukazuje že nikoliv. Naopak vidíme, že stoupají preference kandidátů, kteří byli zpočátku podceňováni jako Danuše Nerudová. Teď bych si opravdu nechtěla tipovat.