U soutěžních dramat porota vyzdvihla nápaditý zvukový design i precizní herecké výkony
Středeční program Prix Bohemia Radio představil pět soutěžních dramat. Motivem, který se prolínal všemi díly, byly různé formy psychických poruch nebo rodinných traumat.
Žánrově od hororu přes thriller nebylo daleko k satirické dokumentární zpovědi a tragikomické štědrovečerní večeři. Ze dvaceti pěti nominovaných dramat se do finálního výběru dostalo pět: Syn, Hoří, Krátké rozhovory s odpornými muži, Neklid a Tichá noc.
První drama podle předlohy francouzského dramatika Floriana Zellera přineslo téma rodinné odpovědnosti za psychické problémy dospívajícího syna. „Drama Syn jsme připravovali do vysílání Českého rozhlasu Dvojka a svým tématem trochu vybočuje z obsahového profilu stanice,” uvedla dramaturgyně díla Renata Venclová v následující debatě. Porota kromě nápadité práce se zvukovým prostředím upozornila na hranice původního textu. Porotkyně a divadelní dramaturgyně Natálie Preslová poukázala na schématičnost Zellerových děl, která jsou sice skvěle napsaná, ale chybí jim hloubka.
Drama Hoří postavilo diváky od začátku do nepříjemného a vyhroceného prostředí. Hlavní postava hudební producentky stojí před hořícím domem, kde se spéká její hudební studio. Do praskotu, hučení sirén a rozbíjení skla spustí proud slov.
„Neuvěřitelný zvukový design, nepřetržitý tok zvuku táhnoucí drama dopředu a zvuk jako protiklad smrti mě uchvátily od první vteřiny,“ uvedl hudebník, pedagog a porotce v kategorii drama Hanuš Axmann.
Posluchači se doslova dostali do hlavy hlavní hrdinky, kterou často vyváděl z míry další hlas. Porotci ocenili vrstevnatost a práci s vnitřním a vnějším světem, zvláště v momentech, kdy se tyto světy prolínají. „Neměli bychom zapomenout ani na znamenitý překlad Terezy Semotamové,“ dodala na závěr diskuze Natálie Preslová.
Po obědové pauze přivítala plný filmový sál v podkroví Uměleckého centra Univerzity Palackého moderátorka celého poslechového dne Zuzana Vojtíšková. Na první poslech by se mohlo zdát, že Krátké rozhovory s odpornými muži patří do jiné kategorie. Hlavní postava dokumentaristy se pouští do dokumentárního rozhlasového díla zmapovat své pohnutky v nefunkčních vztazích se ženami. Hru na základě ironické povídkové sbírky amerického prozaika Davida Fostera Wallaceho zpracovali nejprve pro divadlo a později pro rozhlas Kristýna Jankovcová a Adam Svozil.
„Forma fiktivního dokumentu sebou přináší velké nároky na citlivou hereckou práci, aby hra neztratila autentičnost. To se povedlo,“ začal zpětnou vazbu ze strany poroty slovenský dokumentarista Adam Hanuljak. „Ale nevím, nakolik je ta spirála ironie a s ní spojený posměch produktivní,” dodal.
Na tuto poznámku navázal oceňovaný hlasatel irské stanice klasické hudby a umění RTÉ lyric fm Bernard Clarke, pro kterého mělo toto drama dva způsoby čtení: „Buď se zasmějete všem těm odporným mužům, nebo se cítíte dotčeně.”
Po krátké přestávce zazněl první díl podcastového seriálu Neklid. Thriller o dokonalém vztahu, ve kterém se začnou dít divné věci si podmanil porotu i diváky. Porotce Ondřej Štefaňák trefně odtušil, že by v sále místo porotců měli sedět profesionální terapeuti.
Seriál Neklid napsala Klára Vlasáková. „Neklid jsme od začátku tvořili pro web Rádia Wave a další online platformy, vůbec nešel do vysílání. Proto jsme se soustředili na online marketing a seriál doplňuje i animovaný vizuál,“ řekla dramaturgyně Kateřina Rathouská, která ještě na závěr doplnila: „Neklid je ideální poslouchat přes sluchátka, v noci, sám, v lese nebo alespoň ve tmavé místnosti, abyste se pořádně báli.“
K sepsání hry Tichá noc inspirovalo německého dramatika Paula Plampera ticho po rozbalení vánočních dárků. Adam Hanuljak ocenil režii Aleše Vrzáka, pozastavil se však nad něčím, co ho při poslechu velmi iritovalo. „Myslím, že je to ta hororová nesnesitelnost falešně spokojeného večera,“ odtušila při debatě Natálie Preslová. Třikrát byli posluchači vtáhnuti k vánočnímu stolu, do rodinné dynamiky, kterou každý v nějaké formě zažil. Koleda Tichá noc v podání pěti fléten ilustrovala nesoulad a přetvářku.
„Brilantní skupinové herectví a rád bych ještě vyzdvihl velmi úsporný a efektivní zvukový design. Cinkání příborů, mlaskání a rozbalování dárků bylo geniální. Nejlepší je zvuk, který ani nevnímáte, jestli víte, co myslím,“ doplnil porotce Bernard Clarke. Po poslechovém dni plném temných dramat přinesla Tichá noc do sálu odlehčení a smích. „Bylo to směšné, ale hluboce lidské,“ uzavřel s úsměvem Clarke.
Vyhlášení vítězného dramatu proběhne na slavnostním zakončení festivalu.
