Posluchači mi dávají to nejcennější, svůj čas. A z toho mám vždycky trému, říká oceněný František Novotný

11. říjen 2022

František Novotný promlouvá k posluchačům Českého rozhlasu téměř padesát let. Za svůj přínos byl na slavnostním zahájení festivalu uveden do rozhlasové Síně slávy.

Jaká je Vaše nejhezčí případně nejvtipnější vzpomínka na Český rozhlas?

Takových vzpomínek je opravdu mnoho. Ale napadá mě jedna, která je moc veselá. Během vysílání Dobrého jitra jsem jednou posluchačům vyprávěl vtipnou historku mého kamaráda Petra Hostce. Ale než jsem pořádně začal, chytil jsem takzvaně směšnou. Věřte, že ať jsem dělal cokoliv, nešlo to zastavit. Zkoušel jsem opravdu vše, štípal jsem se, hledal smutné vzpomínky, nic, prostě nic nepomáhalo. Poté jsem se podíval na svoje kolegy ve studiu, kteří přesně rozpoznali, co se děje a už brečeli smíchy. V té chvíli jsem naprosto ztratil kontrolu a začal jsem se smát přímo do vysílání. Ať jsem dělal cokoliv, prostě to nešlo zastavit. S kolegy jsme se té historce smáli ještě mnoho dní poté.  Za ty roky mám takových veselých vzpomínek více než dost. Díky rozhlasu jsem prožil padesát let opravdu krásného života.

Co pro Vás znamená dnešní den a Váš vstup do Síně slávy? Změní se pro Vás něco?

Přiznám se, že jsem velice dojatý a opravdu potěšený. Je to krásný okamžik, který jsem upřímně nečekal. Rozhlas je fantastické médium a pro mě je čest, že v něm mohu už tak dlouho pracovat. V mém životě nastaly pouze dvě takto významné chvíle. Ta první byla, když jsme s mým dlouholetým kolegou Luďkem Munzarem obdrželi medaili Karla Čapka za náš pořad Setkání s Karlem Čapkem, ta druhá je dnes. Takové chvíle se opravdu nedějí každý den. Tímto oceněním se pro mě nic nezmění, pro rozhlas budu pracovat tak dlouho, jak to jenom bude možné.

František Novotný a Luděk Munzar ve studiu při natáčení pořadu Okouzlení slovem

Jaká byla Vaše cesta do rozhlasu? Chtěl jste vždy pracovat v rádiu nebo to byla náhoda?

Rozhlas pro mě byl důležitým už od dětství. Jelikož  jsem se narodil v době, kdy televize ještě nebyla, byl rozhlas nepostradatelným členem naší rodiny. Každý večer jsme se scházeli a společně poslouchali vysílání. Dodnes si z té doby pamatuji několik krásných vzpomínek. A tyto vzpomínky zůstanou v člověku opravdu po celý život. Při mém profesním vstupu do rádia hrála významnou roli kapela Spiritual Kvintet. Na jejich vystoupení často pomáhala děvčata z Českého rozhlasu. Ta si mě tenkrát všimla a tvrdila, že jsem pro rádio jako stvořený. Šel jsem to tedy zkusit a už jsem tam zůstal. Byla to asi trochu náhoda a asi trochu osud.

Veřejnoprávní médium má posluchačům vkus dodávat, a ne ho od nich přebírat.

Když porovnáte rozhlas, do kterého jste před téměř padesáti lety nastupoval s tím dnešním, v čem vidíte největší proměnu?

Myslím si, že veřejnoprávní médium vždy sleduje tep doby. Snaží se být co nejvíce aktuální, dynamické a akční. Když jsem do rozhlasu přišel, bylo na všechno více času, bylo více času na život. Teď je život uchvátaný, a zdá se mi, jako by byl i rozhlas trochu uchvátaný. Takové medium má posluchačům vkus dodávat a ne ho od nich přebírat. Ale k tomu, abychom někomu dodávali vkus, je za potřebí osobností. Naštěstí vím, že v rozhlase je velká spousta osobností. A proto se o jeho budoucnost nemusím obávat.

Za svoji rozhlasovou kariéru jste moderoval mnoho pořadů, který z nich Vám nejvíce přirostl k srdci?

Na začátek musím říct, že mám rád všechny pořady, které jsem kdy moderoval.  Mohu zmínit například Textempore, kde jsem se komentoval texty písniček. Naše země měla obrovské štěstí na textaře, a tak pro mě byl takový pořad za odměnu. Dále bych rád zmínil pořad Setkání s Karlem Čapkem, protože pan Čapek byl skutečná osobnost. Byl nadčasový, inteligentní a vždy se choval slušně. Tyto vlastnosti si zaslouží opravdového uznání. Na pořadu jsem spolupracoval s mým dlouholetým kolegou a kamarádem Luďkem Munzarem. On byl bezpochyby také významnou osobností a na naši spolupráci budu vždy vzpomínat s úsměvem.

Luděk Munzar a František Novotný

Má profesionál jako Vy stále ještě trému před začátkem natáčení?

Má. Vysílání je velká zodpovědnost. V tu chvíli vám spoustu posluchačů dává ten nejcennější dar, jaký můžete dostat, dává vám svůj čas. Dává vám dvě, tři hodiny jejich života, které už nevrátí. Z něčeho takového mám trému vždycky, za ta léta jsem se s tím naučil pracovat, ale nikdy to nezmizí úplně. Také mě pokaždé mrzí, když udělám během vysílání chybu nebo se přeřeknu. Naštěstí se to už nestává tak často. To nejdůležitější ale zůstává pořád stejné, moderovat se musí srdcem, bez toho by to nešlo.

Vaše básnická díla se prodávají v mnoha tisícových nákladech, jak vnímáte poezii a co pro Vás v životě znamená?

Dělá mi obrovskou radost, že čtenáře baví moje básnická tvorba. Někdy ani sám nevěřím, že jsou moje díla takto oblíbená. Ale poezie neznamená, že se něco rýmuje, poezie je třeba to, jak vnímáte svět kolem sebe. Jak vnímáte život, kolik vidíte vůní, barev, chutí. I ta nejprostší věc má v sobě svoji poetiku.  V tom je podle mě tajemství poezie.

Čtěte také

Který z básnických autorů Vás nejvíce ovlivnil?

V básnické tvorbě mě bezpochyby ovlivnil pan Seifert. Dále to byla řada autorů, které jsem měl čest v životě potkat. Z literátů to byl například Arnošt Lustig. Z výtvarníku třeba Jirka Andrle, který ilustroval většinu mých děl. Měl jsem opravdu velké štěstí na osoby, které jsem poznal. Je jedno, jestli to byly slavné osobnosti nebo obyčejní lidé. Byli a budou pro mě vždy životní oporou a také inspirací pro moje básnická díla. Tito lidé mi také ukázali, jak je důležité se radovat z maličkostí. Bez toho by to opravdu nešlo. Protože jak říká známý citát: „Najít štěstí v sobě je obtížné, ale najít ho jinde je nemožné.“.

Řadu let jste spolupracoval s kapelou Spirituál Kvintet, která loni po 60ti letech ukončila kariéru. Čím se u psaní textů nejvíce inspirujete?

U psaní písničkových textů mě nejvíce ovlivňuje hudba, protože té by to mělo celé patřit. Hudba, jakou tvořila kapela Spirituál Kvintet, byla jedinečná. Spolupráce s nimi je krásná část mého života, která trvala více než šedesát let. Právě díky této kapele a jejím písním se rozvinulo obrovské folkové hnutí. Pro mě to celé nebyla jenom spolupráce, ale opravdové přátelství. Takové přátelství, v němž se navzájem podporujete a držíte si palce.

Básně umíte skládat takzvaně na počkání. Jak byste básnicky uchopil svůj dnešní vstup do Síně slávy Českého rozhlasu?

 K tématu slávy mě napadá jedno čtyřverší:

Čas je jen vločka sněžná, co na dlani ti taje,
ani se nenaděješ, je konec představení;
pak chvilku vzpomínka tu naši roli hraje,
nežli ji dojde dech a ani ona není.

René Zavoral a nový člen Síně slávy František Novotný
autor: Lucie Brožová
Spustit audio